Ciťte se skvěle ve svém těle
i (dlouho) po porodu
Některé události prostě neovlivníte. Můžete se jim jen přizpůsobit. Přesně jednu takovou událost popisuje tento článek. Mnoho z Vás úspěšně odmaturovalo na středních školách. Nikdo z Vás asi netuší, že svou úplně první maturitu jste skládali o mnoho let dříve, konkrétně okolo Vašeho 4 měsíce života. Pojďte si přečíst něco o Vaší posturální maturitě neboli o posturálním vývoji dítěte.
Věděli jste, že posturální vývoj u dítěte proběhne okolo 4. měsíce a rozhodne o kvalitě pohybu po celý náš život? Z hlediska vývoje kojence je zajímavý druhý měsíc života dítěte. V tomto období se poprvé zpřístupní symetrické reakce. Kojenec pak dokáže například udržet osově nastavenou hlavičku, což do této doby nezvládl.
Však nejvýznamnějším obdobím z hlediska posturálního vývoje dítěte je 4. měsíc života. U lidí existují dva pohybové „programy“, mezi kterými si mozek přepíná a na základě těchto programů vykonáváme pohyb. Po narození dítěte je v mozku k dispozici pouze „základní program“, který stačí na to aby dítě v leže hýbalo končetinami, vykonalo potřebu, a nebo se zasmálo. Jedná se o takzvanou statickou stabilizaci.
Asi tak v polovině čtvrtého měsíce dochází k přelomu, kdy vlivem vývoje dojde k potřebě sepnout „pokročilý pohybový program“, který byl doposud nedostupný. Je to takzvaná dynamická stabilizace. Sepnutí tohoto programu je velice individuální a každé dítě si tímto posturálním vývojem projde s různou kvalitou.
Na základě sepnutí této dynamické stabilizace se dítě začne vertikalizovat (postupně přes vývojové pozice, až do stoje). Asi v polovině čtvrtého měsíce se dítě začne otáčet, poté začne lézt po čtyřech (kvadrupedální opření) a následně se postaví na nohy (bipedální opření). Okolo čtvrtého roku dítě zvládne stát na jedné noze (monopedální opření). Okolo sedmého roku života se dovrší posturomotorický vývoj společně s dozráním mozečkových funkcí.
V případě, že se objeví porucha v posturálním vývoji dítěte, probíhá tento vývoj popsaný výše jinak. Aktivní otáčení se opozdí klidně až o 3 měsíce. Mozek kojence má problém sepnout dynamickou stabilizaci. Pokud je dítě mentálně zdravé, začne se opožděně vertikalizovat na základě statické stabilizace. U těchto dětí je pak na první pohled vidět poruchy držení těla a jejich motorika nebude tak kvalitní, tak jako u vývoje bez poruch. Rozdíl mezi těmito dětmi je v průběhu jejich růstu evidentní. Dítě, které projde posturálním vývojem bez problému má daleko ekonomičtější pohyb, který šetří jeho pohybový aparát. Dále jsou tyto děti daleko šikovnější při pohybovém učení. Jelikož mají kvalitnější motoriku, většinou pro ně není žádný problém naučit se i ten nejsložitější pohyb relativně rychle.
V běžném životě lze tyto rozdíly v kvalitě posturálního vývoje sledovat doslova na každém rohu. Podívejte se například na vrcholové sportovce, kteří podstupují extrémní dávky tréninků. Někteří z nich jsou schopni tyto dávky zvládat dlouhá léta, aniž by u nich docházelo k předčasnému opotřebení pohybového aparátu. Jiní ovšem končí své kariéry (nebo dokonce končí ještě před vstupem na profesionální dráhu) velmi brzy z důvodu předčasného opotřebení pohybového aparátu. Významným faktorem je právě kvalita posturálního vývoje v dětství.